Netolerantní stádo

Otevřela jsem si diskusi pod odpověďmi paní Jochové na téma sexuální výchova – a bylo mi zle. Zle z toho, kolik nenávisti a netolerance je v českých hlavách.

Čtenáři iDNESu sice netvoří relevantní průřez českou společností, ovšem o to je to horší: Lze totiž předpokládat, že na tomhle serveru diskutují spíš lidé o trochu vzdělanější než je průměr (čtenáři Blesku jsou přece jen asi trochu jinde). Většina diskusních příspěvků byla nejen urážející (i když ty nejhorší urážky byly smazány), ale nesly se v tom duchu, že pokud má někdo jiný názor než pisatel, je hlupák, tmář, demagog… Navíc nemalá část čtenářů tady předvedla tzv. funkční negramotnost – tedy neschopnost pochopit obsah, myšlenku článku.

Většina obhájců povinné sexuální výchovy totiž tvrdila, že její odpůrci ji chtějí zakázat, že chtějí, aby se děti o této nedílné součásti života nic nedozvěděly – a to není pravda. Jochové a lidem, kteří podepsali petici proti sexuální výchově, nejde o její zákaz, ale možnost volby. Aby tenhle „předmět“ nebyl povinný, aby se rodiče mohli sami rozhodnout, KDY, KDO a JAK jejich dětem vše potřebné poví. Aby ti, co s dětmi na tohle téma hovořit nechtějí, je poslali na školní hodinu sexuální výchovy – a jiní zase ne.

Musím říct jednu věc: s nemalou částí názorů paní Jochové na sexuální život osobně nesouhlasím. Jsem třeba pro užívání antikoncepce, kondomů i pro předmanželský sex. Ale ani mě se nelíbí, že by moje děti měly být o tom všem poučovány povinně a jednotně, navíc ve škole. Vadí mi, když je u dětí potlačován jejich přirozený stud – že se jich někdo veřejně ptá, jestli už se líbali nebo masturbovali. Ano – odpověď prý není povinná – ale dovedu si představit, že i odmítnutí odpovědi může dítěti způsobit v kolektivu nemalé problémy. A zvlášť v kolektivu základních škol, kdy na většině z nich je zcela běžným jevem šikana. Dítěti ale může vadit nejen přítomnost spolužáků, ze kterých má obavy, ale i učitele, se kterým nemá zrovna ty nejlepší vztahy. Dovede si někdo představit, že by se musel bavit o svém sexuálním životě s nepříjemným šéfem?

Vadí mi i název sexuální výchova – už proto, že děti si tak prvoplánově vštípí do hlavy, že hlavní je sex a až druhotné nějaké vztahy. Vadí mi i to, že na osnovách pro sexuální výchovu se podílejí lidé z tzv. genderových studií a vnucují dětem názory, se kterými má řada lidí problém. Ano – žena a muž si mají být před zákonem rovni, ale proč by se měly děti učit, že jsou úplně stejní? Ano, homosexualita je součástí našeho života, ale proč by se měly děti učit, že je úplně jedno jestli mají maminku a tatínka, nebo dvě maminky - nebo dva tatínky?

Ale abych se vrátila zpět na začátek – tahle diskuse ve mně vzbudila docela velké obavy z naší budoucnosti. Nejde přitom vůbec nějakou sexuální výchovu. Ale o to, jak jednoduše lidé přebírají „názor stáda“, jak jsou netolerantní k opačným názorům, jak jsou ochotni (a schopni) jejich nositele nejen urážet, ale nejlépe jim jejich názory úplně zakázat, znemožnit jim žít podle jiných pravidel, než která vyhovují jim. Takoví lidé jsou v každé společnosti – ale jejich množství zrovna u nás mě docela děsí…

Čtenářům, pro které je svobodné rozhodování důležité, doporučuji další svůj článek

Chtěla bych být v příštím roce svobodná